Tanky v šátcích, růžová až příště

Podle nadpisu si musíte myslet, že už jsem se tu asi definitivně zbláznila. Leč, není tomu tak. Alespoň jsem o tom přesvědčená a spíš se mi zdá, že se zbláznili jiní.

Nejlepší evropské aerolinky

Na trase Praha – Istanbul se moc vybírat nedá. Konkurence tu po tom, co ČSA zrušili přímé lety, není žádná. Pokud nechcete ztrácet čas a nervy přestupy, pak máte možnost jedinou (kromě soukromého tryskáče samozřejmě) – a to Turkish airlines. Létám s nimi pořád, dokonce jsem je i celkem vychvalovala, pokud nepočítám ceny letenek samozřejmě. Ale to je minulost. Mé úterní cestování otočilo můj názor o 180 stupňů.

Cvičme v rytme

“Milý deníčku,

už dvanáct dní jsem hrdou majitelkou permanentky do fitness a pořád nehubnu! Jak to? Asi je něco špatně. Budu si muset promluvit s tím chlápkem, co nám to prodal…” Takhle nějak by mohl vypadat zápis do mého deníčku, kdybych nějaký vedla. Naštěstí si žádný nevedu a navíc mi dochází, že pouhé vlastnictví kartičky do fitka nikomu váhu neshodí a na kondici nepřidá, ale jinak celkem trefné. Věřte nebo ne, já, a to opravdu a beze srandy, jsem se upsala na půl roku svého života do fitka. Jakoby tady v Turecku už tak nebylo srandy dost..

A zase to počasí

Tak se mi zdá, že počasí bude v téhle zemi zřejmě nevyčerpatelné téma k diskusi. Ano, o dešti a jeho následcích už jsem se tu jednou zmínila, ale nedá mi to. Pokaždé, když zaprší, procházím se po Istanbulu v naprosto promočených teniskách a to mě nutí k dalšímu zamyšlení. Nebo stěžování?:)

Vítání jara, nevěsta ve výtahu a hořící dodávky

Už je tomu skoro týden co jsme se vrátili z Diyarbakiru, hlavního města tureckých kurdů a taky místa, kde žije tchýně s tchánem. Víkendová rodinná návštěva přinesla, jako ostatně vždy, nová překvapení.

Na turecký způsob

V jazyce českém často uslyšíte různá sousloví spojená s tureckým národem. Například turecký záchod, turecká káva, turecké hospodářství. Já k tomu přidávám „na turecký způsob“. Čím déle v Turecku jsem, tím více se utvrzuji v tom, že Turecko je země neomezených možností. Země, kde nic není nemožné. Možná jen to, co jinde funguje naprosto normálně.

Nesem vám noviny – poslouchejte

Únor se v březen obrátil a nastal nejvyšší čas na jakési malé ohlédnutí, protože letošní únor byl opravdu akční.

Informační služba – veškeré dotazy zodpovíme na počkání

Když jsem v sobotu procházela příletovou halou istanbulského letiště, zaujal mě pultík u východu pro cestující. Seděl za ním mladý muž a soustředěně cosi ťukal do notebooku. Pultík neměl žádné označení, ani viditelný účel. Pán tam prostě jen seděl a ťukal. Možná informace? Ne, kdepak. Z omylu mě vyvedl papír přilepený na pultík z boku, kde stálo „Toto nejsou informace!“.  Zřejmě se už mockrát někdo pokoušel na něco zeptat a pána při hraní her rušil.

K čemu pultík slouží a proč tam pán sedí doteď nevím. Ale inspiroval mě. Možná bych si podobnou cedulku měla pořídit taky. V zásadě proti dotazům od kolemjdoucích, spolucestujících, sousedů a vůbec všech nic nemám. Jen kdyby nebyly v turečtině.

Vždyť prší!

Všude někdy prší. Ať už je to Česká republika, Irák, nebo Turecko. Člověk by si myslel, že to všude probíhá stejně. Nejprve se obloha zatáhne. Šedá mračna se zamračí a už to jede. Prší. Chodci se schovávají, kde se dá. Kdo má kapucu, hned jí nasadí. Elegantnější jsou pak ti s deštníkem. Sem tam deštěm proběhne důchodkyně, která problém s deštěm vyřešila jednoduše igelitkou. Pak se frekvence dešťových kapek zpomalí, až nakonec přestane pršet úplně. Mračna se roztáhnou.  Jen louže na chodnících vám připomenou, co se tu před chvílí dělo.

Jedna novoroční

Na silvestra jsem si pěkně naplánovala, že prvního ledna napíšu něco veselého novoročního, popřeji do nového roku hodně všeho milým čtenářům a tak podobně. Ale skutek utek, místo blogování jsem první novoroční den strávila nakupováním. Jak na nový rok.. znáte to.  Takže z toho menšího opoždění udělám záměr. Píšu dnes, protože 2.1.2012 je speciální datum. Cítíte v tom taky tu magii?